Hlavní pracovní poměr nebo živnost? S touto otázkou se setkáváme poměrně často.
Jedná se o dvě poměrně odlišné formy pracovního vztahu a to, zda se jedno vyplatí více než druhé závisí hlavně na vás a na vašich preferencích.
Hledat si práci je jedná věc, dalším rozhodnutím, které musíme učinit je to, do jakého pracovněprávního vztahu chceme vstoupit s zaměstnavatelem. Nejčastěji se setkáváme s možností trvalého pracovního poměru nebo prací na živnost (OSVČ). Pojďme si je proto porovnat v rámci jednotlivých aspektů zaměstnání.
Pracovněprávní vztah
Pracovní poměry se liší už jen na základě smlouvy. Trvalý pracovní poměr uzavíráme se zaměstnavatelem podpisem pracovní smlouvy podle předpisů zákoníku práce, a tak vstupujeme do zaměstnaneckého vztahu. Z tohoto vztahu nám následně plynou práva, povinností a legislativní ochrana, které určuje zaměstnavatel a zákoník práce.
V případě živnosti fungujeme „na vlastní pěst“. Pracujeme na základě živnostenského oprávnění, s zaměstnavatelem uzavíráme obchodní smlouvu a stáváme se tak spíše obchodními partnery – nemůže jít o druh závislé práce, tudíž zde není žádný nadřízený ani podřízený. My poskytujeme určité služby a získáváme za to odměnu stanovenou smlouvou.
Jak to funguje s mzdou
V obou případech je ve smlouvě uvedena výše hrubé mzdy – odměny za práci. Z té se podle zákona musí ještě odečíst určité odvody. Rozdíl je v tom, že zaměstnanec se těmito odvody nemusí moc trápit, vybaví to za něj zaměstnavatel, ale živnostník si všechny odvody řídí sám.
Zaměstnanec dostane na účet až čistou mzdu, tedy zůstatek po odečtení odvodů a daně z příjmů. Nemusí se trápit kam, v jaké výši a kdy je třeba platit odvody, o vše pečuje a vyřizuje zaměstnavatel. Pro zaměstnance na trvalý pracovní poměr jsou Zákonem fixně stanovena procenta, kolik se má zaplatit zdravotní a sociální pojišťovně a jaká částka se odečte na daňové odvody.
Do hrubé mzdy zaměstnance se mohou započítávat i různé příplatky. Takovými mzdovými zvýhodněními jsou například příplatek za práci v sobotu a neděli (25 % z průměrného hodinového výdělku v státním sektoru a v soukromém minimálně 10 %), za práci v noci (10 % průměrného hodinového výdělku v soukromém sektoru, ve státním sektoru 20 %) nebo za práci během svátku (minimálně ve výši 100 % jeho průměrného výdělku).
Pro OSVČ jsou obecně odvody z hrubé mzdy nižší, než ty pro zaměstnance. Jako živnostník dostaneme hrubou mzdu uvedenou ve smlouvě v plné výši na základě vystavené faktury a následně z toho hradíme potřebné odvody a vedeme účetnictví a daňovou evidenci sami. Může se to na první pohled zdát jako práce navíc, má to ovšem výhody. Živnostník si ví svůj základ daně, a tím pádem i náklady, výrazně snížit na základě paušálních nebo skutečných výdajů nebo paušální dani. Paušální výdaje jsou stanoveny jako 40 nebo 60 % z příjmů, proto to umí výrazně snížit odvody, i kdyby byly naše skutečné výdaje minimální.
Práva a povinnosti
Z pracovní smlouvy neplynou povinností pouze pro zaměstnance, ale i pro zaměstnavatele. On je nadřízeným as tím je zákonem vázána i jistá zodpovědnost. Zaměstnavatelé musí poskytovat určité benefity jako nárok na minimálně 20 dní placené dovolené, na maximálně 12 hodinovou pracovní dobu, návštěvu lékaře, mateřskou dovolenou nebo placené volno během dočasné pracovní neschopnosti. Mohou nabízet i bonusy jako práce z domova nebo služební vybavení. Dalším faktorem je například to, že nás zaměstnavatel nemůže ze dne na den vyhodit z práce. Zákoník práce stanoví určitou výpovědní dobu.
Živnostníci jsou v tomto případě „strůjci vlastního štěstí“. Na začátku podnikání mohou požádat o dotace na rozjezd podnikání až do výše 163 320 Kč, celkově se však o svou činnost a časový rozvrh starají sami. Příspěvek na rozjezd podnikání poskytuje úřad práce, sociálních věcí a rodiny, musíme však splňovat určité podmínky, například to, že musíme dodat svůj podnikatelský záměr a další doklady, v podání žádosti musíme být vedeni v evidence úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, podnikatelská činnost musí být naší jedinou hlavní činností a musíme ji provádět nejméně rok od jejího zahájení. Při schvalování výšky příspěvku se zvažuje několik aspektů, jako např. situace na trhu práce, délka evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadu práce, jeho věk, kvalita podnikatelského záměru, náklady souvisejícím se zřízením nového pracovního místa.
Živnostníci nemají nárok na placenou dovolenou ani na bonusy mimo smlouvu a Zákoník práce je žádným způsobem nechrání. V případě nemoci nemáme jako OSVČ nárok na náhradu mzdy a na nemocenskou od 15. dne pracovní neschopnosti máme nárok pouze v případě, že si minimálně 3 měsíce před onemocněním platíme dobrovolně nemocenské pojištění. Také, platíme-li odvody sociální pojišťovně tak máme nárok na mateřské. Tuto dávku dostaneme pokud k prvnímu dni pobírání dávky máme aktivní nemocenské pojištění nebo jsme v ochranné lhůtě, za poslední 2 roky jsme byli pojištěni alespoň 270 dní a zároveň jsme 180 dní před nástupem na mateřskou odváděli zálohy pravidelně každý měsíc. Mateřské se vyplácejí po dobu 28 týdnů a výše mateřského příspěvku představuje 70 % redukovaného denního základu na každý den během trvání nároku. Co se týče nároku na rodičovskou, mají ho všechny OSVČ bez ohledu na to, zda platí nemocenské pojištění nebo kolik odváděly na sociálním pojištění a pro rok 2022 činí 300 000 Kč na jedno dítě (musí se čerpat postupně – min. 8 měsíců, max 43 měsíců).
Dalším faktorem je důchod. Zaměstnanci mají obecně vyšší důchody i podporu v nezaměstnanosti než živnostníci díky rozdílnému způsobu výpočtu dávek. Zaměstnancům na hlavní pracovní poměr se měsíčně odvádí určitá částka do sociální pojišťovny, a tedy i na důchodové pojištění. Živnostník může výši sociálních odvodů upravovat na základě vyměřovacího základu. Jelikož obecně platí menší odvody, tak se mu odkládá méně na důchod. Nic nám však nebrání posílat do sociální pojišťovně víc nebo si založit vlastní důchodové spoření.
Závěr – výhody a nevýhody
Nelze říci, že by jeden druh pracovního poměru byl lepší nebo výhodnější než druhý. Jedná se spíše o to, co víc vyhovuje nám. Jako zaměstnanec máme obecně mnohem větší klid, nemusíme se o nic starat a můžeme mít jistotu, že všechny odvody budou řádně zaplaceny za nás. Zaměstnavatel se o nás stará, může nám poskytovat určité bonusy, máme jistotu mateřské a jiných placených dovolených a jsme chráněni zákoníkem práce. Musíme však počítat s tím, že za pohodlí se platí a ve výsledku dostaneme méně peněz.
Živnost je pro lidi, kteří se nebojí toho, že všechno řeší sami. Ve výsledku to ani není až tak strašné, pokud si umíme najít dobrou účetní nebo někoho, kdo se specializuje na daně a umí vést daňovou evidenci. Umíme sami ovlivnit, kolik odvodů ve výsledku zaplatíme, proto umíme dostat více peněz.
Comments